Z Brazílie do Antarktidy, pak přeplavení do Afriky..

Brzo ráno jsme zamávali krásné Brazílii a vydali se do promrzlé Antarktidy. Zde nás přivítal vyčerpaný polárník, jenž chtěl zachránit nikdy se nenavrátivší dobyvatele jižního pólu, Scotta a Jamesona. Říkal nám, že se jmenuje Jonas Zmrzlaksson, že je ze Švédska, a že by byl rád, kdybychom se neprodleně vydali na cestu.  Podle polárníkových rad nás nejdříve čekala výroba "polárnických saní", na kterých jsme si vezli všechen materiál. Najít kudy šli polárníci vůbec nebylo snadné. Zub času a globální oteplování zasadilo jejich stopám ve sněhu mohutnou ránu. Museli jsme tedy důkladně hledat, což v nízkých teplotách a silném větru nebylo vůbec jednoduché. Našli jsme je až po dlouhém a důsledném stopování, celé promrzlé. Scott něco pevně svíral ve své pravé ruce. Copak to je, jak to z ní dostaneme. Co kdybychom rozdělali oheň, třeba se nám podaří polárníky rozmrazit. A vskutku je to tak, Scott už se začíná hýbat a rampouchy z uší mu pozvolna tají. I jeho vzkaz přimrznutý k ruce se pomalu stává čitelným. Máme najít jižní pól podle souřadnic a zabodnout tam vlajku, což se nám po pár mrazivých chvílích daří. Spolu se zmrzlými polárníky se vydáváme na základnu, kterou hlídá část našeho týmu. Vůbec jsme nevěděli co všechno se během naší cesty za záchranou ztracených polárníků dělo na naší základně a kolik odvahy museli vydat ty menší z nás, aby jsme měli co jíst a aby přežili. Útok polárního medvěda byl jenom začátek. Toho naši nejmenší zahnali pomocí ledových koulí. Dále si povšimli stop De-Billa Killa, které bylo nutno zmapovat, kvůli zjištění jeho pohybu. Stopy De-Billa Killa pouze odlákali jejich pozornost, a mezitím jim Killáči ukradli zásobu ryb. Bylo potřeba někde sehnat další, jinak by polárníci zahynuli, potřebují zahřát a k tomu se nejlépe hodí rybí tuk. Vysekali tedy díru do zdejší zamrzlé řeky a počali lovit neuvěřitelně hbité ryby. Po úspěšném lovu se ještě naučili předávat signály na dlouhé vzdálenosti, aby při případném dalším podobném přepadení, mohli přivolat posily.  Naše mise Antarktida se chýlila ke konci a bylo nutno jí opustit a pokusit se přeplavat k africkým břehům. Ale jak? Prsama, nebo kraulem to asi nepůjde. Co kdybychom to zkusili na těch dvou vorech, co zde v ledu leží? Vytahujeme vory a postupně se přeplavujeme, je to neuvěřitelně vyčerpávající, ale už v dáli vidíme africké břehy, už nás vítají jejich akvabely, které si pro nás připravily bezvadný program. Už si svlékáme své zimníky, šály, čepice a vrháme se do víru vodních radovánek....